Leb die Sekunde!

Květen 2008

Pokoj 483

29. května 2008 v 13:21 | Mecki |  Povídky
Už zase…pořád dokola se to opakuje, odehrajeme koncert a jedeme na hotel, kde na nás čekají už zástupy toužících fanynek, které se k nám za každou cenu chtějí dostat a také pro to všechno udělají. Strkají se a tlačí se na nás, pokřikují a omdlévají.
Někdy je to opravdu vyčerpávající, někdy bych si přál být neviditelný, aspoň na jeden den, mohl bych si dělat bez povšimnutí okolí co se mi zachce a nebýt při tom pozorován fotografy, které číhají na každém rohu, jako draví lvi, někdy bych si od toho všeho mediálního stresu rád odpočinul a užíval si volnosti, kterou právě tolik postrádám a tolik mi chybí.
Nikdy jsem nebyl zvyklý dělat to, co mi ostatní nařídí, vždy jsem dělal věci podle svého a na nikoho se neohlížel, ale teď to nešlo, měli jsme přesný plán, podle kterého jsme se museli řídit.
Ale je to to, co jsem vždy chtěl dělat, zpívat, byl to můj život….
S velkou námahou jsem dosedl na postel a vyzouval si boty, dnes byl opravdu náročný den, měl jsem toho plné zuby a ze všeho nejvíc jsem se těšil, až ulehnu do říše snů, ale z toho mě vytrhlo naléhavé, ale tiché klepání na dveře, jako vždy jsem si myslel, že je to pokojová obsluha s čerstvými ručníky, tak jsem šel otevřít.
"Tome?, co tu děláš?" "Potřebuju s tebou mluvit Bille, je to nutný" "Nenecháme to až na zítřek? Jsem unavený, povíš mi to na snídani, dob…" "Prosím" šeptl naléhavě Tom a já tedy skoro neznatelně kývl na souhlas.
"Tak co je tak důležitého, že mě musíš rušit v jedenáct večer?"
Tom nevěděl jak začít, jak říct bratrovi, že už není jen jeho bratr? Jak mu to má říct, co když jej zavrhne a navždy ztratí své dvojče?, ale musí to udělat, jinak se k tomu už nikdy neodhodlá.
"Bille? Já…nevím jak to říct…prostě už to dál nevydržím, jen se na tebe dívat z dálky, už nevydržím stát u tebe, aniž bych se tě mohl dotýkat,musím ti to říct, prostě, prostě tě miluju…"
Bill několikrát za sebou zamrkal a nevěřil tomu, co právě slyšel, to nemůže být možné, že se do něj jeho vlastní bratr zamiloval, co má teď dělat?
"Cože si to říkal Tome? To nemyslíš vážně, co ti mám na to říct? Já, nemůžu Tome, to nejde, teď to nechci opravdu řešit, někdy si o tom promluvíme, ale…"
"Pššš"
Tom dal svůj ukazováček na Billovy rty a začal se k němu čím dál víc přibližovat, byli od sebe tvářemi jen několik centimetrů, stačilo málo a už se každý dotýkal rty toho druhého, pořád si hleděli do očí, jako by se rozhodovali, kdo začne první, kdo se jako první odhodlá udělat krok, krok do neznáma, do toho, co nikdo z nich v životě nezkusili.
Tom se naklonil a po celém těle mu projel mráz, když se dotkl těch dokonalých, měkkých rtů.
Hrál si s nimi, olizoval je, občas jemně skousnul.
Bill nespolupracoval, nechal se od Toma pokrývat letmými polibky, které byly určeny jen a jen pro něho.
Najednou se odtrhnul, nevěděl proč, ale rozum mu říkal, že to není dobré.
Tom z nečekaného žduchnutí na okamžik ztratil rovnováhu a mírně se zakymácel, jen se na Billa koukal a v očích měl jedinou otázku-proč?
Bill už nemohl dál udržovat ten přímý oční kontakt.
"Tome, prosím odejdi" Tom ještě chvíli stál na místě, snad čekal, že si to jeho bratr rozmyslí, že to nemyslel vážně.
Po chvíli mlčení si Tom už přestal nalhávat, že by ho Bill "vzal" zpátky, tak se otočil a pomalými kroky šel ke dveřím, naposled se otočil. "Kdyby sis to rozmyslel, budu na tebe vždy čekat"
Bill slyšel jen mírné cvaknutí dveří a oči se mu začaly naplňovat slzami, držel víčka pevně zavřená, aby si slzy nenašly cestu ven, ale po chvilce to vzdal, nemělo to cenu, slzy už dávno šly svou cestou přes tu porcelánově jemnou pleť.
Nevěděl proč brečí a nevěděl kvůli čemu, nedokázal popsat ten pocit, když ucítil poprvé Tomovy rty na těch svých, když si Tom s jeho rty pohrával a jemně je skousával, Billa polylo horko, nevěděl jak se to mohlo stát, ale nic silnějšího nikdy necítil, nemohl to tak nechat, rychlými pohyby vstal a utřel si slzy, musel za bratrem.
Měl pokoj hned vedle něho, pokoj s číslem 483.
Skoro neslyšitelně zaklepal, snad se bál, aby bratra nevylekal.
Slyšel kroky, které se pomalu sunuly k jeho dveřím a dech se mu zatajil, srdce se mu sevřelo a žaludek měl stáhlý, jako kdyby měsíc nic nejedl.
Uviděl Tomovy oči, ve kterých jasně rozpoznal smutek a zklamání.
"Promiň mi to" šeptl Bill a pořád se díval do těch nejkrásnějších očí na světě.
Tomovy se zaleskly oči a na tváři se mu objevil mírný úsměv, jako by z něho spadl velký kámen smutku a utrpení.
Vtáhl Billa do svého pokoje a opatrně ho opřel o zavřené dveře, byl tak křehký, kdyby přitlačil, asi by se mu rozsypal v rukách.
Upřeně se dívali sobě navzájem do očí.
"Já věděl, věděl jsem že příjdeš" řekl polohlasem Tom a sjel rukama na bratrovy boky.
"Nechtěl jsem ti ublížit, já byl jen zaskočený nad tím vším, ale jak jsi odešel, nešlo to být bez tebe, musel jsem přijít"
Tom se usmál a přiblížil se k bratrovým rtům, které po chvíli spojil se svýmy.
Bill už konečně spolupracoval a ochotně pootevřel ústa, aby měl Tom prostor zaplnit každé zákoutí svým jazykem.
Oba cítili neskutečné mrazení a v břiše jim lítalo tisíce motýlů.
Bill přejížděl svýma rukama po Tomových zádech a zarýval do nich nehty.
Tom se pomalu přemýstil na krk, kde zkousával porcelánovou kůži a vždy ji ošetřil jazykem.
Bill nekontrolovaně vzdychal, nešlo to vydržet.
Navzájem si svlíkli svá trička a přesouvali se k posteli, Tom ho opatrně položil na postel a lehl si na něho. Každý kousek Billové pokožky si musel tom "označkovat" jazykem, obkresloval jím i vytetovanou hvězdičku.
Pomalu Billovi rozepl kalhoty a jedním tahem je stáhl dolů. Bill udělal to samé, byli tam jen ve spodním prádle a celou místností se rozléhaly jen tlumené vzdechy, které byly občas proloženy Billovým sykáním, když ho Tom kousl na krku.
Pomalu se přesouval k boxerkám, které po milimetru sundával, jako by chtěl Billa trápit a napínat, jako by chtěl , aby byl ještě víc vzrušený, což už skoro nebylo ani možné.
"Tome prosím, už to nevydržím" řekl Bill přerývavě mezi vzdechy.
Tom ho vzal opatrně do úst a začal sát, Bill myslel, že se snad zblázní, po těle se mu rozlilo více než příjemné teplo a užíval si každou sekundu strávenou pod doteky Toma, bylo to něco nepopsatelně krásného, něco, na co se nikdy nezapomíná.
Udýchaně oba chlapci dolehli na postel a ještě vstřebávaly zážitky, které před chvílí prožívali.
Až se jejich tep dostal do normálu, otočili se k sobě a mlčky se na sebe dívali, nikdo neřekl ani slovo, nechtěli tuto vzácnou chvilku kazit, chvilku, kde mohli být jen spolu.
Bill se přiblížil k Tomovým rtům a začal je lehce líbat.
"Miluji Tě Tome"špitl mezi polibky…

Růže

29. května 2008 v 13:08 | Mecki |  Povídky
,, Tom postrádá jakýkoliv cit pro romantiku. Je vyloženě neromantický typ!"
Bill na dotěrnou otázku o sladkém cítění Toma , odpověděl po svém - s úsměvem a hlavně pravdivě.
Tom mírně zčervenal. Možná mu to i lichotilo, že jej bratr zná tak dobře, ale co by ho ještě víc potěšilo, tak jedině vyznání lásky…
,, A co by si nám mohl na svého bratra prozradit ty, Tome?" padla otázka. Tom pohodil hlavou. Zadíval se směrem, kde tušil Billa. Zhluboka se nadechl. Co říct, neprozradit se, a zároveň bratrovi otevřít oči?
,, Myslím, že je hodně kreativní a je hlavně nejdůležitější člověk v mém životě, mám ho moc rád," vyžblebtl Tom na jeden výdech.
Bill vzdal bodající, pichlavý pohled jako první. Topil se a snažil v jeho očích číst, snad jediný kousíček, malinký ždibeček lásky objevit…

Billík

29. května 2008 v 12:46 | Mecki |  Walli

Bratr

28. května 2008 v 15:25 | Mecki |  Povídky
"Bille? Bille! Ty jsi pil?!" vykřiknu zděšeně při pohledu na totálně opilého bratra. ,,Tomíííí!!" zavýská a pověsí se mi kolem krku. Jen tak tak udržím rovnováhu... ,,Tomíí, koukni co mááám" zazpívá a ukazuje mi celou flašku Metaxy... no, teď už jen půlku z ní. ,,Jo, jo, pěkný, Bille," přikývnu a očima přitom v davu lidí hledám našeho nejlepšího kámoše a zároveň majitele domu, u kterého jsme na oslavě narozenin, Andrease. ,,Andy! Andy!" zavolám na něj, když ho zahlédnu mezi hloučkem přátel. Kývne hlavou a vydá se směrem k nám. ,,Zavedu Billa domů, trochu přebral," zasměju se.,,Jasný. Přijdeš pak?" zeptá se. ,,Eh?" řeknu a podívám se na Billa, který kalnýma očima se zaujetím sleduje mouchu. ,,Radši ne, uvidíme se zítra." ,,Ok," přikývne Andy, kamarádsky mě poplácá po ramenou, popřeje bezpečnou cestu a zase se vytratí k přátelům. Povzdechnu si, popadnu vzpouzejícího se Billa a jdu směrem ke vchodu. Z věšáku si seberu bundu a v rychlosti si ji navleču. Když však chci pomoct s oblékáním i Billovi, setkám se s tvrdou odezvou.,,Néé, já nechci! Mně je horko!" ,,Ale Bille..." ,,Ne!" ,,Fajn!" odseknu po pátém neúspěšném pokusu. ,,Zmrzni si!" syknu popadnu ho za loket a vystrčím ze dveří. Jsem naštvaný... proč se musel opít? Pár metru jdeme normálně, ale po chvíli začne Bill nápadně zpomalovat. ,,T-Tome?" zašeptá. Schválně jdu dál bez jediného mrknutí oka. ,,T-Tome, prosím, j-je mi z-zima," drkotá zubama. ,,Ale... a neříkal jsi, že je ti horko?" zašklebím se.,,To jsem byl vevnitř," kníkne a zrychlí krok, aby mě dohnal. ,,Prosím," koukne na mě očima, až mi poskočí srdce. Pousměju se a neschopen slova mu hodím bundu.Vděčně se do ní začne oblékat, ale na hrbolaté cestě mírně klopýtne. Pohotově ho zachytím a přitáhnu k sobě. Vděčně ke mně zvedne zrak. Zatají se mi dech nad tou krásou. Naše obličeje jsou od sebe vzdálené sotva pár milimetrů. Točí se mi z toho hlava. Přestávám myslet, přestávám vnímat. Jeho pohled sklouzne na mé rty. Stačilo by se nahnout a... Ne! Sakra, co si to myslím? Je to zvrácené, hrozné, incestní... tak strašně vzrušující!! Spěšně odvrátím hlavu, aby si nevšiml mého pohledu... Odstoupí ode mě a sklopí hlavu. ,,No... ehm, jdeme?" Jen přikývne a znovu se rozejdeme. Jde kousek přede mnou, takže mám perfektní výhled na jeho zadek a vlnící se boky... Ne!Ne!NE! Na co to zas myslím, bože? Těmito úvahami se zaobírám tak dlouho, že si ani nevšimnu, že už jsem u domu. Bill, který po cestě na studeném vzduchu částečně vystřízlivěl, stojí u dveří. Rychle začnu hledat ve svých XXL kalhotách klíče. Když je konečně najdu, urychleně odemknu a ustoupím, aby mohl promrzlý Bill projít. Bill kolem mě rychlostí blesku profrčí a ještě se mi stačí otřít celým bokem o rozkrok.Zalapám po dechu, protože mám pocit, že kyslík se kamsi vytratil. Zamrkám a zavřu dveře, aby do domu zbytečně nešel chladný noční vzduch. Svléknu ze sebe mikinu a pověsím ji na věšák vedle bratrovy bundy. Zrovna když si říkám, kam asi zmizel, ozve se z kuchyně bouchání hrnků. Ušklíbnu se a zapadnu do koupelny. Rychle se osprchuju, ale když už chci vylézt, dostanu nápad. Otočím se na patě a začnu napouštět vanu. Chvíli se přehrabuju ve skřínce, než najdu to, co jsem hledal... Skleničku s vonným jablečno-ovocným olejíčkem. Vyliju do vany dobrou polovinu, až se koupelna naplní omamnou jablkovou vůní a vypnu vodu. Okolo vany rozestavím svíčky do tvaru srdce (sám nevím, kde se to ve mně bere) a jdu najít brášku. Samozřejmě je rozvalený na pohovce a kouká na bednu. Zasněně se opřu o rám dveří a jenom pozoruju jeho siluetu. Zhluboka se nadechnu a s ručníkem omotaným kolem boků vstoupím do jeho zorného pole. Jeho pohled přeskočí z televize přímo na můj mokrý krk. Dívám se, jak jeho pohled klouže níž a níž a zastaví se na mém rozkroku. Připadá mi jako zhypnotizovaný... a tak strašně roztomilý! ,,Eh, Bille?" upozorním ho. Polekaně sebou škubne, úplně zrudne a poté se mi bázlivě podívá do očí. ,,Můžeš jít do koupelny," usměju se odzbrojujícím způsobem.Jen oněměle přikývne a vstane. Nahnu se těsně k jeho uchu a lehce mu dýchnu na krk. ,,Kdybys něco potřeboval, zavolej," špitnu smyslně. Cítím, jak se chvěje. Odkloním se od něj, olíznu si rty a s jeho spalujícím pohledem v zádech vypochoduju z místnosti. Neuběhne ani pět minut a já z pokoje slyším, jak jde do koupelny. Jeho tiché kroky bych poznal mezi tisíci podobnými. Slyším vrznutí kliky a následně překvapený výkřik. Sám pro sebe se usměju. ,,T-Tome!!!" zakřičí přesně podle očekávání. Ladně se zvednu a rozrazím dveře do koupelny. Naskytne se mi pohled na totálně překvapeného Billa, který jen v boxerkách stojí uprostřed koupelny. Když mě zaregistruje, nevěřícně se na mě podívá. ,,T-To je p-pro mě?" zašeptá neslyšně. Usměju se a přikývnu. ,,Proč?" Je tak rozkošný, když je zmatený. ,,Protože tě mám rád," řeknu. ,,A -Ale já tě mám přece taky rád, Tome. Kvůli tomu přece nemusíš..." ,,Mám tě rad víc než jako sourozence... Víc než jako bratra," zašeptám a přistoupím těsně k němu.,,A-Ale jak? Proč v v-ždyť..." ,,Já nevím, Bille, nevím." ,,A m-myslíš to vážně?" špitne. ,,Smrtelně," řeknu a podívám se mu pevně do očí. ,,Tome," vydechne a vrhne se mi kolem krku. Než stačím zareagovat, obtočí nohy kolem mých boků a já, dnes už podruhé, ztrácím rovnováhu. Přepadnu dozadu a rozplácnu se, s Billem stále přitisknutým ke mně, rovnou do vany. Vynořím hlavu a podívám se do vyděšené tváře Billa. ,,P-Promiň, já nechtěl..." začne se omlouvat a chce ze mě slézt. Začnu se smát jeho krkolomným pokusům, přitáhnu si ho za boky zpátky na sebe a hladově ho políbím...
Už vím, co mi ty měsíce chybělo. Ano, předtím jsem byl prázdný, ale teď jsem plný... Plný Billa...

Perfect love

28. května 2008 v 15:23 | Mecki |  Povídky
Stál jsem v koupelně a neustále přemýšlel, kde se stala chyba. Kdy nastal ten okamžik, ve kterém se všechno změnilo. Nechápal jsem, jak se to mohlo stát. A proč zrovna mě? Díval jsem se na svůj odraz v zrcadle a sledoval nějakou známku, náznak toho, co se se mnou děje. Příčinu toho, proč se teď na něj dívám jinak. Proč nemůžu sedět vedle svého bratra, aniž bych nezatoužil se jej neustále dotýkat. Proč přemýšlím nad tím, jak asi chutnají jeho rty? Jak hebká je jeho pokožka? Jsem nechutnej!
Moc dlouho mi trvalo, než jsem si to vůbec připustil. Tohle se přece nestává. A když už se to stane, tak rozhodně ne mně. Já jsem byl vždycky "normální"! Vždycky se mi líbily holky! Jo, je pravda, že teď už tolik příležitostí není, ale přeorientovat se na kluky? A kdyby jenom na kluky, proč hned zrovna na vlastního bratra? Svěsil jsem hlavu a prsty si promnul oči. Tohle se musí nějak vyřešit. To přece nejde. Brácha by mě zabil, kdyby vyšlo najevo, co cítím, když je blízko mě. Co se se mnou děje, když cítím jeho vůni. Do smrti by se mnou nepromluvil!
Jenže nejhorší na tom všem je, že nevím, jak z toho ven. Jak se toho zbavit. Jak to udělat, abych na něj nemusel neustále myslet. Ach Bože, pomalu mě to začínalo deptat. Kruci! A nejhorší na tom je, že se už nedokážu ovládat. Když se na mě podívá, mám sto chutí jej pohladit po jeho něžné tváři. Když se na mě usměje, chtěl bych cítit jeho rty na svých. Ach Bille, co mi to děláš? Víš vůbec, jak je to těžký ovládat se?
Odtrhl jsem pohled od svýho obrazu v zrcadle a vyšel z koupelny. Hotelovej pokoj byl jako vždy luxusní. Už ani s ničím jiným nepočítám. Tohle je jediná naše podmínka. Alespoň ubytování musí být na úrovni. Začal jsem se přehrabovat v kufru a přemýšlel, co si vezmu na sebe. Děkoval jsem Bohu, že máme s Billem oddělený pokoje. A pokud možno tak na opačných stranách chodby, protože, jak už jsem před chvílí řekl, nevěřím si. Nedokážu už ani spočítat, kolik hodin jsem proseděl na internetu nad jeho fotkama. Kolikrát už jsem si četl povídky od fanoušků. Tohle byl taky pěknej šok, když jsem zjistil, co se o nás píše na různých webových stránkách. Jsem z toho měl málem infarkt. Ale nebýt těchhle příběhů, dávno bych se na Billa vrhnul. Takhle jsem aspoň mohl nějak ventilovat svoje tužby. Bylo to tak realisticky napsaný, že jsem cítil Billovy doteky na svém těle. Jemné, jako doteky motýlích křídel. Nedovedete si představit, co to se mnou dělá. Na druhou stranu ale tyhle příběhy ještě umocňují moji touhu. Když vidím některý ty kresby. Naše nahý těla, jak se prohýbají, tisknou k sobě, mám neodbytné nutkání servat z něj šaty a ochutnat každý milimetr jeho těla! Ponořit se do něj, cítit tu horkost! Bože, jen na to pomyslím, už jsem vzrušený!
Když vidím fotomontáže nás dvou, jak se naše rty téměř dotýkají, umírám touhou konečně se do nich ponořit. Ochutnat jeho sexy ústa. Přivádí mě k šílenství - už jen myšlenka na něj! Sakra! Ach Bille, chci tě! Co mám sakra dělat? Nemůžu ho přece svádět! Je to můj bratr! Cítil jsem potřebu jakýmkoliv způsobem vyjádřit svoje tužby. Zbavit se toho tlaku v žaludku kdykoliv jen zahlédnu svého bratra, kdykoli jen ucítím jeho vůni, kdykoliv jen zaslechnu jeho hlas! Vím, co by mi pomohlo, jenže tahle možnost jaksi nepřichází v úvahu. I když byl brácha vždycky ten, kterýmu nadávali do buzerantů, tak právě on má k téhle orientaci setsakramentsky daleko. I když si o sobě nemyslím, že jsem gay, tak na tom asi něco bude. Jinak by se mi Bill přece nelíbil, ne? Já už fakt nevím, co si myslet. Jsem z toho tak zmatenej. Nevím, jak se přes to dostat. Jak zabránit tomu, aby se mi v noci zdálo o nás dvou. Když jsme byli po Vánocích na dovolené, myslel jsem, že to nepřežiju. Byl tak blízko! Spal jen pár metrů ode mě. Na sobě měl jen boxerky a většinou se v noci odkopal. Bylo tam nehorázný vedro. Jenže na mě tenhle pohled působil jako červený šátek na rozzuřenýho býka. Nedokázal jsem myslet na nic jiného, než na jeho ploché břicho, útlé paže… Většinou to končilo probdělou nocí a podrážděním. No zkuste si strávit dva týdny s objektem vašich tužeb a nesmět se ho ani dotknout! Spotřeboval jsem snad všechnu studenou vodu na ostrově. Potřeboval jsem se dostat z jeho dosahu, uniknout těm zkoumavým očím. Jo, musel by být blbej, kdyby si nevšiml, že se se mnou něco děje. Po pravdě, moc nenápadnej jsem nebyl!
Zhroutil jsem se na postel a chtěl usnout. Alespoň na chvilku nevnímat nic. Jen spát. Přetočil jsem se na břicho a zavřel oči. Vydechl jsem úlevou a zavrtal se hlouběji do pokrývek.
****
Probudilo mě skučení větru. Venku se snad čerti ženili. Vichr lomcoval s okenními tabulemi a temnou oblohu rozčísl mohutný blesk. Vzápětí za ním se ozval ohlušující hrom. Sakra! Okamžitě jsem vystřelil z postele a s kartou od svýho pokoje vyšel na chodbu. Jediný, co Bill nesnáší ještě víc než žraloky a jinou havět, jsou bouřky. Má panickou hrůzu z vichřice. Nevím proč, ale když jen trochu foukne, jako by zkameněl. Není schopný pohybu, jako by ho strach přimrazil k zemi. Věděl jsem, že teď mě potřebuje.
Vešel jsem k němu do pokoje a podíval se na postel. Byl stočený do klubíčka a viditelně se třásl. Zavřel jsem za sebou dveře a došel k posteli.
"Neboj, už jsem tady. Nic se ti nestane," zašeptal jsem, lehl si k němu na postel a sevřel ho v náručí. Tiskl jsem k sobě tu třesoucí se bytost. Jemně jsem jej hladil po zádech a šeptal mu do ucha uklidňující slova. Byla mi celkem zima, ale kašlal jsem na to. Jakmile mě Bill zpozoroval, přitiskl se ke mně. Měl ledové ruce, sevřené v pěst a pevně stisknutá víčka, aby neviděl jasné světlo, které každou chvíli osvětlilo celý pokoj.
"Ššššš, bráško, jsem tu s tebou. To bude dobrý, neboj." Hladil jsem ho po vlasech a vdechoval jeho vůni. Moje tělo začínalo reagovat na jeho blízkost. "Sakra! Teď ne!" pomyslel jsem si a trošku se od něj odtáhl. Jenže Bill se mě držel jako klíště. Je přece přikrytej peřinou, tak to neucítí. Doufám!
Poryvy větru se začaly ještě zesilovat. Bill začal zrychleně dýchat. Nevěděl jsem, jak ho uklidnit.
"Tome, říkej něco, ať to neslyším, prosím!" vyrazil ze sebe a podíval se na mě s prosbou v očích.
"Ale co mám říkat?"
"To je jedno, třeba mi něco vykládej, co tě napadne." V očích se mu zračily šílené záblesky. Bože, co dokáže s jedním člověkem udělat trochu prudší bouřka!
"Dobře, tak ti povykládám, co jsem nedávno četl." Kousl jsem se do rtu a přemýšlel, jestli dělám dobře. Mám, nemám?
"Byli jednou dva kluci. Byli to moc dobří kamarádi, znali se tak dobře, jak to jen šlo. Kamarádství je pojilo snad už od narození. Všechno vždycky prožívali spolu, jeden si bez druhého nedokázal svůj život představit. Řešili spolu svoje první lásky, problémy, hádky. Jednoho dne si ale jeden z nich uvědomil, že už svýho kamaráda nebere jen jako kamaráda. Byl z toho v šoku. Nedokázal pochopit, co se stalo. Proč už to není tak jako dřív. Proč ho jeho kamarád…" nedokázal jsem to slovo dostat přes rty.
"Co? Proč ho jeho kamarád… co?" zeptal se Bill a zavrtal se nosem hlouběji do pokrývky. Podíval jsem se na něj. Měl zavřené oči a dlaně položené na mém hrudníku. Cítil jsem jemné šimrání v podbřišku. Nadechl jsem se a pokračoval. Měl jsem tušení, že tohle nedopadne dobře.
"Proč ho jeho kamarád najednou tak vzrušuje. Když se podíval na jeho obličej, tajil se mu dech nad tou nádherou. Když slyšel jeho hlas, připadalo mu, jako by k němu shůry promlouvali andělé. Když pozoroval jeho postavu, jeho pohyby, připadal mu tak kouzelný, tak tajemný, tak neskonale vzrušující. Nemohl už dál, nevěděl, jak se s tím vyrovnat. Doufal, že to přejde, že to časem zmizí, že to bude jako dřív. Jenže nic nezmizelo. Ba co víc, bylo to ještě horší. Už nedokázal myslet na nic jiného, než na jeho hebké rty, na jeho překrásné oči, na dotek jeho dlaně na hrudi." Zděšeně jsem zmlknul. Ani jsem si neuvědomil, co říkám. Bál jsem se podívat na bratra. Děsil jsem se toho, co uvidím vepsáno v jeho tváři.
"Pokračuj," zašeptal Bill a já se na něj překvapeně podíval. Hlavu jemně opíral o moje rameno a na tváři mu pohrával lehký úsměv. Dokonale mě vyvedl z míry. Že by si nevšiml, co jsem právě řekl? Nebo si to spojil dohromady a nevadí mu to? Nevím, co si mám myslet! Opět jsem se nadechl a pokračoval:
"Toužil dotýkat se svého kamaráda. Toužil líbat jeho rty. Tak strašně moc toužil hladit jeho tělo. Moc dobře ale věděl, že nesmí. Nemůže uskutečnit svoje tužby. Jeho kamarád by jej odmítl. Zavrhl by jej. Už nikdy by s ním nepromluvil. Byl zoufalý. Jeho tělo trhala na kousky silná touha a jeho mysl byla zaseknutá strachem. Nedokázal se na to dívat s čistou hlavou. Byl v tom až po uši." Se zatajeným dechem jsem sledoval Billovu reakci.
"A proč ten kamarád něco neudělá? Proč mu to nezkusí říct? Třeba ho má taky…" zašeptal Bill a upřel na mě svůj pohled.
"Taky…co?" špitl jsem bez dechu. Pomalu se o mě pokoušely mdloby.
"….rád," řekl Bill bez dechu a přivřel víčka. Vypadal jako anděl. Jako nadpozemská bytost. Potřeba dotknout se jeho rtů těmi svými mi svírala útroby. Pomaličku jsem se k němu začal sklánět. Neustále jsem očima pozoroval jeho rty. Lehce je pootevřel a vydechl. Špičkou jazyka si je navlhčil a já slabě zasténal. Zrušil jsem tu vzdálenost a hladově jej políbil. Jako bych explodoval. Před očima jsem měl tisíce hvězdiček. Chutnal jako svěží pramen vody. Jako nejsladší jahody. Jako čokoláda. Jemně jsem mu ovinul paži kolem ramen a přitáhl ho blíž k sobě. Bill se ode mě odtáhl a vzdychl. Tenhle jediný zvuk mi v uších zněl jako rajská hudba. Miluju ho. Tak moc! A teď jsem poznal, že nejsem sám. Nejistota byla rázem pryč. Všechno bylo tak jasné, tak přirozené, tak správné! Vždycky jsme byli jeden, ale teď už je to po všech stránkách. Největší dokonalost, která existuje - Já a můj bratr, moje láska… Bill.

Forever

28. května 2008 v 15:05 | Mecki |  Povídky
"Tomí?" vešel jsem do pokoje, který byl ovšem jako vždy prázdný.. Byl to dnes přesně rok, co jsem byl s Tomem pár.. Miloval jsem ho, víc než svůj život.. Miloval jsem ho víc, než cokoli jiného na světě.. Vydechl jsem a posadil jsem se na postel.. Něco malinko zašustilo.. Byl jsem překvapený.. Zvedl jsem svůj zadeček a vytáhl obálku.. V pokoji byla tma, proto jsem se naklonil, a rozsvítil jsem lampičku na Tomově stolku.. Pokrčil jsem obočí a zadíval se na bílo růžovou obálku.. "Pro Billa" usmál jsem se.. Bál jsem se, co tam bude, ale byl jsem příliš zvědavý, proto jsem hned obálku rozlepil a vytáhl jsem z ní malinký papírek, na kterém byla srdíčka.. "Lásko ... jdi dolu ... Na sedačce, na červeným polštáři ... Uvidíš obálku ... Otevři jí, jako tuhle ..." Pousmál jsem se.. Bylo to roztomilý.. Zvedl jsem se z postele a obálku jsem si strčil do zadní kapsy, u kalhot.. Sešel jsem schody do obýváku a posadil se na kraj sedačky.. Vzal jsem do ruky stejnou obálku, a vytáhl z ní stejný papírek.. " ... jdi na zahradu ... Na houpačce najdeš obálku.. Udělej to samý, jako v pokoji a jako tady ..." Usmíval jsem se.. Kdyby mě teď někdo pozoroval, myslel by si, že jsem se právě zbláznil.. Ano, vždyť já jsem se vlastně zbláznil.. Ještě víc.. Do mého Toma.. Zakroutil jsem s úsměvem hlavou, vložil papír zpět do obálky, strčil jí do kapsy, k té první obálce a šel jsem na zahradu, k houpačce.. Posadil jsem se na ní a malinko jsem se začal houpat.. Pohled jsem stočil na rudou obálku.. Znovu jsem se uculil.. Vzal jsem obálku mezi prsty a rozevřel jí.. Udělal jsem to samý, co v pokoji a v obýváku.. "A teď poslední psaní ... Jdi k zadnímu domku .. Miluji Tě!" přiložil jsem si obálku s papírkem na hruď a zaklonil jsem hlavu.. Přivřel jsem oči.. Tak moc Toma miluji.. Udělal bych pro něj první i poslední a vím, že on pro mě taky.. Konečně jsem se zvedl.. Vytáhl jsem z kapsy obálky a schoval jsem je pod matraci, na houpačce.. Pomalými kroky jsem se vydal k zadnímu domku.. Srdce mi bušilo neuvěřitelně rychle.. Měl jsem strach.. Nevím proč, ale cítil jsem se tak nějak ... šťastně.. Zastavil jsem se a pohled jsem upřel na srdce, udělané z rudých růží.. "Tomí?" zašpital jsem do tmy, ale nikdo se mi neozval.. Smutně jsem si klekl na zem, vedle toho srdce a přejel jsem prsty po jednom z poupat.. "Tomí?" zašeptal jsem znovu do tmy a postavil jsem se na nohy.. Chytil jsem za kliku a vešel jsem do domku.. Uprostřed komody stála jedna zapálená svíčka a druhá stála na nočním stolku za postelí. Rozhlédl jsem se kolem.. Nikde jsem ovšem svojí lásku neviděl.. Smutně jsem se podíval na zem.. "Jsi tu!" zašeptal najednou ten báječný hlas těsně u mého ucha.. Ruce mi omotal kolem pasu a slabě mi vydechl na krk.. "Ano, jsem tu!" zašeptal jsem, ale to odtáhl jednu ruku z mého boku.. Lehounce mě políbil na oušku a pak mi dal do ruky puget žlutých, růžových a červených růží.. Okamžitě jsem k nim přivoněl.. Voněly nádherně.. "Miluji Tě!" pípl jsem, a růže jsem položil na stůl.. Otočil jsem se k Tomovi čelem a semkl jsem ruce za jeho krkem.. Dlaněmi sjel na můj zadeček, za který si mě k sobě přitáhl o něco blíž.. Slabě jsem vydechl a čelo jsem opřel o to jeho.. Dívali jsme si oba upřeně do očí.. Neodvážili jsme se promluvit.. Nechtěli jsme ani jeden kazit tu nádhernou, tichou chvilku slovy..
Už jsem to nemohl vydržet.. Olízl jsem si rychle rty a přitiskl jsem je na ty Tomovy.. "Mmm" odtáhl se ode mě můj miláček a já se na něj překvapeně podíval.. "Ještě něco!" pohladil mě po zadečku a otočil se ke mě zády.. Něco vytáhl z kapsy a hned se na mě otočil.. Díval jsem se na něj.. Pozoroval jsem každý jeho pohyb.. Za ten rok jsem věděl všechno možný.. Jak a na co bude reagovat negativně a na co pozitivně.. Kdy budě šťastný a kdy smutný.. Věděl jsem přesně, kdy se rozzlobí, kdy rozhodí rukama.. Pomalu ke mě znovu přišel a chytil do jedné ruky tu mou. "Bille, tolik Tě miluji.. Jsi opravdu první, kdo tyhle dvě slova slyšel.. A taky jsi jediný, komu je navždy chci říkat.." zašeptal a políbil mě na rty.. "Tomí.." vydechl jsem.. Nevěděl jsem, co tím chce říct.. Nechápal jsem to.. Pohladil mě prstem po tváři a vložil mi do dlaně červenou, plyšovou krabičku.. "Co to ..." nestačil jsem doříct, protože jsem krabičku otevřel.. Ležel v ní prstýnek.. Nádherný, stříbrný prstýnek, s jedním kamínkem uprostřed.. "Je to prstýnek, chtěl bych ti říct, jak moc Tě miluji!" vzal prstýnek z krabičky a otočil jej.. Zadíval jsem se na dvě vyrytá písmenka B&T ! Oči se mi zalily slzami.. Nevěděl jsem, co na to říct.. Nevěděl jsem, jak reagovat.. Nasadil mi prstýnek na levý prsteníček a něžně mě políbil.. Vzal mě do náručí a přešel se mnou k velké posteli, kousek u okna.. Něžně mě na ní položil a následně si lehl nade mě.. Jemně mě líbal a prsty proplétal s těmi mými.. Nepřestával mě líbat ani ve chvíli, kdy nám oběma docházel kyslík.. "Miláčku.." vzdychl jsem, když se ode mě chtě, nechtě odlepil.. Přejížděl bříšky prstů po mých tvářích, jako kdyby si moje rysy chtěl navždy zapamatovat.. I když je uměl nazpaměť, vždycky to dělával.. Jako kdyby si je chtěl vyrýt do kůže na prstech.. Slastně jsem pod jeho dotyky přivřel víčka a tlumeně vzdychl.. Bylo to nádherné.. Tak jemné.. Něžně.. Láskyplné.. Zadíval se mi do očí.. Hned na to mi na rtech přistál jeden z jeho nejkrásnějších polibků.. Pomaloučku se ode mě začal znovu oddalovat, ale nespouštěl pohled z mých očí.. Omotal jsem ruce kolem jeho krku.. Nechtěl jsem jej pustit.. Všechno mi přišlo jako ve zpomaleném filmu.. Lehounce se na mě položil celou svou váhou a jazykem mi sjel od rtů, přes bradu až ke krku, na kterém se zastavil.. Slabě mě na něj políbil.. Pomalu začal brát kůži mezi svoje bílé zoubky a něžně skousával.. Nemohl jsem to vydržet a slastně jsem vykřikl.. Nahmatal jsem vedle sebe prostěradlo a doslova jsem ho drtil mezi prsty.. "Ach!" vzdychl jsem, když mi Tom na krku vytvořil jeden ze série červených flíčků.. Kolenem se mírně otřel o můj klín, který začínal být vzrušený, stejně jako ten Tomův.. Měl jsem chuť, znovu ochutnat jeho rty.. Přitáhl jsem si ho k sobě a hladově jsem pronikl jazykem do jeho úst.. Horlivě jsem ho s ním proplétal.. Hladil mě ve vlasech.. Namotával si pramínky vlasů, na konečky svých prstů..
Pomalu jsem se začal překulovat nad Toma.. Měl jsem chuť být teď na chvilku pánem já.. Pomalu jsem začal Tomovi stahovat kšiltovku z hlavy, přitom jsem se na jeho klíně dráždivě pohupoval.. Odhodil jsem kšilt někam na zem. Usmál se na mě a dlaně položil na můj zadeček, abych z něj nespadl.. Přesunul jsem se polibky z jeho rtů na jeho krk, kde jsem si ho taky hned "označkoval".. Slastně vzdychl.. Cítil jsem, že kalhoty i boxerky už jsou mi trošku těsný.. Pošoupl jsem se na Tomova kolena.. Vytáhl jsem mu tričko, které jsem mu hned přetáhl přes hlavu a hodil k ostatním věcem na zem.. Přejel jsem dlaněmi po jeho dokonale plochém bříšku a políbil jsem ho na pupík.. Celý se prohnul.. Cítil jsem pod prsty, jak mu naskočila husí kůže.. Hlasitě vydechl a dlaněmi zajel pod moje upnuté tričko.. Začal mi ho pomalými pohyby vyhrnovat.. Ochotně jsem zvedl ruce, aby mi ho snáz mohl svléknout.. Začal pomaloučku zasypávat moje bříško drobnými polibky.. Slastně jsem vzdychal.. Přišlo mi všechno neskutečně kouzelné.. Začal jsem se pokládat vedle svojí lásky na postel.. Bříšky prstů jsem přejížděl po jeho hebounké kůži na hrudi.. Zastavil jsem se prstem u jeho bradavky, s kterou jsem si něžně začal pohrávat.. Hlasitě zastenal.. Nenasytně jsem ho začal líbat.. Pronikl jazykem mezi moje rty.. Horečně si s mým jazýčkem pohrával. Hladil mě ve vlasech a podvědomě si mě přitahoval blíž k svojí tváři... "Lásko!" zastenal a já se pousmál.. Jazykem jsem sjel k jeho bradavce, kterou jsem začal sát a občas jemně skousával.. Znovu jsem se usadil na jeho klínu.. Prohlížel jsem si ho. Dlaněmi jsem ho hladil snad po celém těle.. Byla to jedna z těch chvilek, na které nikdy v životě nechci zapomenout.. Usmál se na mě a přejel si jazykem po rtech.. Konečně jsem se "probudil" a začal jsem si hrát s jeho opaskem.. Po malé chvilce jsem mu ho rozepnul, následně knoflík i zip.. Sešoupnul jsem se znovu o něco níž a kalhoty jsem mu začal stahovat.. Jazykem jsem se stále dotýkal jeho podbřišku.. Slastně stenal moje jméno a nehty zarýval do matrace.. Přivřel jsem víčka a kalhoty mu stáhnul úplně.. Ladně jsem se postavil vedle postele a začal jsem ze sebe svlékat zbytek oblečení.. Tom se vyhoupl na loktech a se zájmem si mě prohlížel.. Provokativně jsem se zavrtěl v bocích a svlékl si džíny.. Pohladil jsem se po bříšku a sjel dlaněmi na můj klín.. Vzrušeně jsem zaklonil hlavu do zadu a kousl jsem se do rtu.. "No tak, Billí, chci Tě mít u sebe!" zašeptal hodně vzrušeně Tom a nespouštěl ze mě pohled.. Poslal jsem mu vzdušný polibek a otočil jsem se k němu zády.. Svlékl jsem si boxerky a co nejpomaleji jsem přešel k svojí lásce.. Usadil jsem se znovu na jeho klíně a třel jsem se svým vzrušením o to jeho.. "No tak, lásko, už to.. nevydržím." zaklonil znovu hlavu a stáhl si mě na sebe.. Usmíval jsem se.. Měl jsem na něj obrovskou chuť.. Přisál jsem se rty znovu na ty jeho.. Hrál jsem si s jeho piercingem.. Sál jsem jeho rty.. Slabě je skousával mezi zuby.. "Billí, lásko.." zastenal Tomík a já už se odhodlal.. Stáhl jsem mu boxerky a okamžitě jsem jazykem přejel po jeho vzrušení.. Naprosto ztuhnul, pak se prohnul a hlasitě vydechl.. "Chci Tě!" zašeptal jsem.. Tom se na mě oddaně podíval a už, už se překrucoval na bok.. Zarazil jsem ho.. Naklonil jsem se k jeho oušku, na který jsem mu vydechl.. "Ale chci Tě mít v sobě!" pípl jsem tence a políbil jsem ho na ušní lalůček.. Překvapeně kývl a chytil mě pod zadečkem.. Něžně mě políbil.. Kývl jsem.. Něžně do mě pronikl.. Pokrčil malinko nohy.. Celý jsem se prohnul.. Zapřel jsem se rukama vedle jeho nohou a hlasitě vzdychal.. Pomalu se ve mě pohyboval.. Bylo to naprosto dokonalé.. Otevřel jsem oči.. Chtěl jsem se na něj dívat.. V místnosti už byla tma.. Svíčky zhasly.. "Tome!" zavzdychal jsem čím dál hlasitěji.. Tom přirážel.. Znovu jsem se celý prohnul, rty jsem pootevřel, po čele mi stékaly kapičky potu.. "Bille, ach.. Lásko moje.. Billí!" stenal Tom a hladil mě po bocích!! Před očima se mi dělaly hvězdičky.. Oba jsme do toho milování dávali všechno.. Všechnu naší lásku.. Jako kdyby se nad námi vznášelo na milion srdíček.. "Miluji Tě!" zastenal Tom a udělal poslední příraz.. Tělem se mi rozlilo teplo.. Hlasitě jsem zastenal.. "Tomíí!" svalil jsem se vedle svojí lásky.. Položil jsem hlavu na Tomovu hruď a prstem jsem ho šimral na krku.. "Děkuji!" zašpital mi do vlasů, do kterých mě něžně políbil.. "Miluji Tě!" zašeptal jsem a znovu ho políbil.. Propletl se mnou jazyk.. "To já miluji Tebe! Už navždy!" zašeptal a já položil znovu hlavu na jeho hruď.. Oba jsme spokojeně oddechovali.. Užívali jsme si ten pocit, že jsme v obětí toho druhého.. Věděli jsme, že naše láska je silnější¨, než cokoliv jiného na světě..

Za všechno může sníh

28. května 2008 v 14:54 | Mecki |  Povídky
Vzbudil jsem se…můj sen byl poněkud divný, ale rozhodl jsem se, že se tím nebudu nadále zabývat…chviličku jsem se ještě převaloval ve vyhřátých peřinách a pak jsem se šel obléknout do kalhot, trička…prostě normální oblečení…potom jsem šel odtrhnout lístek z našeho trhacího kalendáře..ten den byl 23.prosinec..odtrhl jsem lístek a odhodil jsem do odpadkového koše..doposud nenapadl venku žádný sníh..šel jsem teda roztáhnout žaluzie…ale co nevidím..venku padá sníh a už je ho tam docela dost…vyběhl jsem z pokoje a běžel jsem hned za Billem…když jsem rozrazil dveře, byl Bill už dávno oblečený, ale četl si nějaký časopis a ležel na posteli…,,venku padá sníh" řekl jsem..Bill se hned otočil k oknu a pak na mě..nic jsme neříkali, jen jsme v mikinách vyběhli ven…začali jsme skotačit jako malí..dělali jsme sněhové koule a házeli je po sobě, váleli jsme se ve sněhu a dělali jsme andílky..otírali jsme si sníh o obličeje…oba jsme se smáli a vše si plně užívali..otočil jsem se k Billovi zády a začal v ruce vytvářet sněhovou kouličku..otočil jsem se, rozmáchl jsem se a…koukl jsem se Billovi do jeho krásných lesklých a čokoládových očiček..nikdy předtím jsem nepřemýšlel nad Billovo očima..koukal na mě trochu vyděšeně a z jeho pusy kmital teplý vzduch..koule z mé ruky dopadla na zem a roztříštila se na sníh..moje ruka pomalu spadla podél mého těla, mrkl jsem a následně na to vydechl..Billova póza se neměnila..odhodlal jsem se a šel jsem k němu..jeho kouličku jsem mu vzal a pustil na zem..doposud mi koukal do očí,ale teď jeho oči sjely na mé rty…jednou rukou jsem ho chytil za bok..políbil jsem ho..Bill mi to začal oplácet..tenhle polibek byl tak smíšený..ani jeden jsme tohle neměli v plánu..líbali jsme se neustále..okolo nás dopadaly na zem z oblohy malé sněhové vločky..bylo to jak v nějaké pohádce..pomalu jsme se od sebe odtáhli a pohledli si do očí..Bill mě hned objal..taky jsem ho objal..tak krásně voněl..jeho vlasy po kokosu, pokožka po černém rybízu a oblečení po ovocné voňavce..vše bylo tak sladěno..,,miluju tě" vypustil ze svých úst Bill…neočekával jsem to, ale připadalo mi to jako 2 nejkrásnější slova od osoby, ke které cítím to samé..,,já tebe taky" odpověděl jsem..Bill mě pustil z obětí..koukl se na mě, usmál se a políbil mě vášnivě na rty..večer, když jsem usínal vedle Billa, byl jsem si vědom toho, že se můj život kvůli sněhu změnil..už mě nepřitahujou holky..teď pro mě existuje jenom Bill…miluju ho..to je pro mě nejdůležitější…ten hřejivý pocit,který jsem pociťoval, když mi Bill řekl co ke mně cítí, jsem pociťoval už dřív, když jsem byl v jeho blízkosti, ale až dnes jsem si uvědomil, že je to láska..opravdová láska!!Ráno jsem se probudil..byl Štědrý den..koukl jsem se na Billa..už se usmíval..políbil jsem ho a pak jsme oba seběhli dolu do obýváku, kde každoročně stál vánoční stromek..letos se opravdu moc povedl..dárků bylo hrozně moc..šli jsme oba blíž..po chvíli kochání jsme se s Billem začali jemně líbat..nepotřebuju dárky..Tohle jsou nejkrásnější Vánoce za celý můj život..mám Billa…mého Billa…

Usmíření

28. května 2008 v 14:49 | Mecki |  Povídky
Bill se nečinně opíral o kovové zábradlí a snažil se naklonit co možná nejvíc dopředu, aby tím získal lepší výhled nad rušnou ulici, vzdálenou od něj pouhá dvě patra. Bavilo jej pozorovat hemžení neznámých lidí, dívat se kam spěchají, jak nasedají do aut, jak se zastavují s přáteli, nebo hlasitě hovoří do telefonů. Sledoval zdejší styl, který byl chvílemi rozmanitý a chvílemi zase laděný do pochmurné šedivé atmosféry, která vystihovala současné počasí. Zvednul oči k neproniknutelně zataženému nebi, na němž pluly husté tmavé mraky, které vzbuzovaly dojem, že se z nich zanedlouho spustí vydatný déšť. Zachvěl se.
Ačkoliv měl přes sebe přehozenou hřejivou deku, nemohl tvrdit, že by mu bylo příliš teplo. Foukal ledový vítr, který jej bodal do porcelánově světlých tváří, jenž jen na ten krátký okamžik venku získaly narůžovělý nádech. Nad městem se snášela silná mlha, jenž způsobovala slabou viditelnost, přestože bylo teprve něco kolem páté hodiny odpoledne. Bill si začal samovolně mnout dlaně o sebe, protože jej čím dál více studený vzduch chladil na rukou. Nechtělo se mu zpět dovnitř, tady alespoň mohl spatřit lidi, stačilo se podívat dolů.
Ve svém apartmánu by trávil celý čas v naprostém tichu a samotě, bez kontaktu s kýmkoliv. Musí si šetřit hlasivky a odpočívat v klidu, aby jej absolutně nic nerozptylovalo. Tak rozhodl jejich manažer. Zpočátku to nebylo tak zlé, vyhovovalo mu, že se může na chvíli distancovat od Toma, poslední dny pro ně dva nebyly šťastné, nechtěl jej vidět, nechtěl s ním být pohromadě, proto také hrdě rozhodl, že bude mít pokoj pouze pro sebe. V tu chvíli mu to nevadilo, byl rozčilený a měl pocit, že vedle sebe bratra nesnese už ani na okamžik.
Čím víc se uklidňoval, tím víc začal svůj názor přehodnocovat, ale otevřeně jej nezměnil. Nudil se, nic jej nedokázalo zabavit na příliš dlouhou dobu, nic si neumělo udržet jeho zájem déle než pár minut. Postupně se začal nenápadně třást pod náporem narůstající zimy a nepomohlo ani, když se zabalil do deky ještě těsněji, stále mu chlad pronikal pod kůži a způsoboval mráz po zádech. Rozhodl se opustit balkón a vrátit se zpět do vyhřátého pokoje. Přemýšlel, že si půjde nejspíš lehnout. Na posteli ostatně trávil většinu času, když zrovna nespal, nechtělo se mu vylézat z teplých přikrývek, tak jednoduše zůstal ležet a přemýšlel.
Jen co ze sebe shodil těžkou deku a zůstal jen v tričku, ozvalo se tiché zaklepání. Měl zamčeno, chtěl soukromí, ne aby k němu mohl kdokoliv bez rozmyslu vstoupit. "To jsem já" poznal bratrův hlas okamžitě. Projela jím vlna vzrušení, velice rychle se ji ale snažil zkrotit. "Běž pryč Tome, nechci s tebou mluvit". "Potřebuju tě vidět" zaúpěl Tom tiše, jakoby neslyšel bratovu výzvu k jeho odchodu. "Nepotřebuješ, co bys viděl na někom, kdo je tak příšerně nestálý a nedokáže se ani ovládat. Sám jsi to říkal a dost jasně, mám to ještě v živé paměti". "Bille, otevři! Nebudeme spolu mluvit přes dveře!" Bill pohodil hlavou. "Správně, nejlepší bude, když spolu nebudeme mluvit vůbec. Odejdi". Tom prudce uhodil pěstí do dveří, až sebou bratr trhnul. "Pusť mě dovnitř, jen na chvíli, slibuju že hned odejdu, jen s tebou chci mluvit". Na Billa jeho přesvědčovací metody zabraly, s krátkým povzdechnutím otočil klíčem a když kolem něj bratr prošel do pokoje, zase za sebou pečlivě zamknul.
"Vím, že se zlobíš…" začal opatrně Tom, ale bratr jej přerušil. "To máš úplnou pravdu, ještě si totiž velice dobře pamatuju, jak jsi na mě křičel, jak jsi byl surový a nekontrolovatelný a to všechno jen kvůli takovému neskutečnému výmyslu!" "Nespouští z tebe oči, vždyť už to ani neskrývá! Je ti za zády celý den, nedělej že o tom nevíš, jen si nechceš připustit o co mu ve skutečnosti jde, protože se k tobě chová jako k nějaké svátosti".
"Ne Tome, chová se ke mně jenom slušně, což o tobě říct nemůžu, hlavně po tom, co jsi před dvěma dny předvedl, umíš si představit jak jsem se cítil? Je to můj manažer! Je pochopitelné že je se mnou v blízkém kontaktu". "I fyzickém?" sykl tiše Tom. "Vypadni!" křiknul na něj zlostně Bill a v očích se mu třpytily perličky slz. Nechtěl jej dál poslouchat, dozvěděl by se věci, které vůbec znát nechce.
Tom se nehýbal z místa, neměl v úmyslu odejít. Stál jako přibitý u rozestlané postele a jedním okem pozoroval těžké ledové kapky, které dopadaly na zamlžená okna a monotónně bubnovaly do parapetu. Bratr k němu v návalu vzteku přišel a pokusil se jej silou strčit ke dveřím. Nečekal Tomovu tak silnou reakci, nebyl na ni připravený a na chvíli jej konsternovala. Tom mu sevřel zapěstí tak bolestivě, až Bill hlasitě vykřikl a bratr jej silou donutil aby si kleknul na podlahu.
Bill dopadl na tvrdou zem a než se mohl pokusit vytrhnout se a vstát, Tom byl vedle něj a na svém těle cítil jeho doteky. Silně jej objímal a držel pevně v náruči, nemohl se vysmeknout, jen poslušně držel. Tom měl neustále pod kontrolou jeho ruce, aby neměl možnost se bránit, pokrýval polibky jeho krk a uvědomoval si, že ačkoliv klade Bill odpor, z jeho úst se čím dám častěji derou krátké vzdechy. Neodvážil se přejít k jeho rtům, bál se, že se bude bratr příliš bránit, proto se zatím věnoval jeho krku, na němž vytvořil řadu zarudlých fleků a i nadále tisknul mezi zuby bratrovu hebkou kůži, až zaúpěl bolestí.
Tom jej prudce položil na zem, roztáhnul mu ruce nad jeho hlavou a přiblížil svou zadýchanou tvář pár centimetrů od té jeho. Zadíval se do jeho hlubokých oddaných očí a projela jím náhlá něha, protože v nich spatřil nejen zbytky slz, ale i strach. "Nechci ti ublížit" špitnul tiše. "Jenomže ty bys mě prostě jinak k sobě nepustil a já nevydržím už ani okamžik bez tvého doteku, tak mě netrap". Bill se na něj zahleděl svýma hlubokýma čokoládovýma očima. Mírně nadzvednul hlavu, aby zrušil i tu nepatrnou mezeru mezi nimi dvěma a spojil své rty s bratrovými. Vnímal jejich chuť se zavřenými víčky a jemně bloudil jazykem po jejich plných konturách. "Ještě pořád mi nevěříš, že v mém životě není nikdo jiný?" zeptal se, když svá ústa pomalu oddálil a topil se v bratrově upřeném pohledu. Tom povolil svůj stisk, aby jej mohl Bill pevně obejmout kolem krku a nedočkavě vniknul jazykem, mezi jeho horké rty, které byly od těch jeho příjemně vlhké.
Ležel mezi jeho mírně rozkročenými stehny a dychtivě přejížděl dlaní po jeho napjaté kůži na bocích, z níž okamžitě stáhnul jemnou látku, jenž je překrývala. Neskutečně dychtil po kontaktu s jeho měkkou hladkou pokožkou, nejraději by líbal každou její část, dokonale by ji prozkoumal.
Nebylo to třeba, znal jeho tělo tak dobře, jako nikdo jiný, věděl co potřebuje, co mu má dát, kde se jej má dotknout aby hlasitě úpěl a zarýval mu nehty do zad jako právě teď. Už se nebránil, neměl sílu vzdorovat, strávil příliš mnoho času bez Tomových něžných slov a polibků, nedokázal ovládat svůj chtíč, který způsoboval, že je zrazovalo tělo a on neuměl myslet na nic jiného, než na bratrovi štíhlé prsty, které z něj už dávno sundali tričko, aby mohli vzrušivě třít jeho bradavky a dráždit jej na hrudi.
Po chvíli k nim Tom připojil i svá ústa, jazykem jej laskal od linie krku až po rovné břicho a opatrně přejížděl kolem jeho podbřišku. Bill jej k sobě náruživě přitáhnul, objal jeho boky a třel své rty o bratrův rozpálený krk tak dlouho, dokud se mu úplně nepoddal a nevyměnily se jejich role. Tom omámeně ležel a bratr se na něj obkročmo posadil a jemně přikládal svou dlaň k jeho rozkroku. Hladil jej po stehnech a mikinu mu vyhrnul téměř až ke klíčním kostem, aby mu mohl oplatit jeho něžnosti.
Bratr se pod ním lehce svíjel, Bill věděl co potřebuje a přesně to mu teď dopřával, po delší době, kdy spolu nevycházeli právě nejlépe se potřebují vybouřit, vzít si to, co jim bylo odpíráno. Tom držel bratra za zadek a pomalými pohyby s ním začal na svém klíně pohybovat, protože tlak na něj byl už příliš velký a on se nedovedl krotit. Bill z něj v jednu chvíli opatrně sesedl a kleknul si mezi jeho kolena, která od sebe ještě víc oddálil, aby měl lepší přístup tam, kam potřeboval.
Sklonil se k bratrovu napjatému rozkroku, z nějž jemnými pohyby stáhnul kalhoty a ještě vetší práci si dal s jeho prádlem, které sjíždělo pomocí jeho prstů dolů po milimetrech. Pohlédnul na Toma, na jeho výraz zastřený vzrušením, který jej beze slov vybízel k tomu aby pokračoval, uměl už dávno číst z jeho očí, z jeho mimiky, poznal každý jeho pocit, aniž by spolu museli pronést jedinou větu. Přiložil vlhká ústa k jeho vzrušení a nejprve jej zlehka políbil, což přimělo Toma prudce zaklonit hlavu a tiše vydechnout. Byl a na pokraji svých možností.
Teprve po chvíli nenápadného laskání jej Bill vzal do úst celého a začal jej něžně zpracovávat jazykem, k čemuž mu dělaly zvukovou kulisu bratrovy vzrušené steny, které se rozléhaly ztichlou místností a doplňovaly atmosféru. Bill mu svou volnou rukou přejížděl po plochém břichu a lehce jej na něm hladil, což Tomovi způsobovalo dvojnásobné vzrušení, protože měl pocit, jako by jeho prsty cítil snad úplně všude. Stisknul Billovo rameno na znamení, že se blíží jeho vrchol, ale ani to nemusel dělat. Bratr dovedl dokonale rozpoznat co se v něm děje a nepotřeboval k tomu jedinou Tomovu instrukci. Přidal mírně na svém tempu a přestal teprve v okamžiku, kdy mu bratr začal zaplňovat ústa.
Oba zhluboka oddechovali, potřebovali dostat do plic dostatečnou dávku vzduchu, o niž je připravilo jejich doznívající vzrušení. Bill se unaveně položil vedle bratra a během chvilky pocítil jeho dlaň na svém břiše, jak jej pomaloučku hladí. Bill věděl, že mu tím děkuje, nejen za tělesné uspokojení, ale i za to, se dokázal přenést přes jejich vzájemné konflikty a upřednostnit city před hrdostí. Potřebovali se a nikdo se mezi ně nedokáže vklínit.

Za všechno můžou hvězdy

28. května 2008 v 14:35 | Mecki |  Povídky
PRÁSK
Panebože, co to tam ten brácha dělá?
Bylo asi půl jedenácté večer, Tom seděl znuděně u televize a přepínal z programu na program. Duchem byl stejně někde na párty a balil jednu z těch krásných, přiopilých blondýnek, co seděly naproti němu. Když se ale probral a uvědomil si, že čumí na dokument o vlastní skupině, vstal.
Pustím si nějaký video.
Sáhl po první kazetě, kterou uviděl, vložil ji do přehrávače, ale hned poté, co na ovladači zmáčkl tlačítko PLAY, vybuchl smíchy. Právě totiž civěl do obličeje sedmiletému Billovi, který se smutně díval na stejně starého Toma, sedícího na kole.
Rodinný video?
"Vždycky jsem uměl všechno dřív," ušklíbl se.
PRÁSK
"Héééj," zařval na strop nad sebou. Přímo tam měl totiž Bill pokoj.
"Promiň," ozvalo se shora.

Že by twins??????

28. května 2008 v 14:26 | Mecki |  Twincest

Bill,Bill a stokrát Bill

28. května 2008 v 14:10 | Mecki |  Foto BILL
509ac0a58812 (485x323, 29Kb)THBill2 HK WilliamRutten dlfe71d2b4c38ad7ded2f7503qg4c71169de4afe9706f2d0a0c3lw2,j.jpg - 71169de4afe9706f2d0a0c3lw22cj-958765.jpgКопия 23490 wall75et9-910233 122 517lo.jpg - d09ad0bed0bfd0b8d18f-23490-wall75et9-910233-122-517lo-958763.jpgI2 2794265new172vo545aafca595f811yb9learthcom img0002gm7copyf64dbill
NĚKTERÉ OBRÁZKY SE MI TAM NEZOBRAZLY STAČÍ NA NĚ KLIKNOU A ZOBRAZÍ SE VÁM.
PA MECKI

Co láska postaví může i zničit

27. května 2008 v 17:01 | Mecki |  Povídky
Tom: (fakt se dost snažim ale asi tak v polovině písničky se začnu dusit a ne velkou útěchou mi je když začnu kašlat krev...musim přestat hrát..jinak to nejde)
Bill : ( zamžourám a pod Tomem se lesknou nějaký kapičky ...krev ! hned přestanu zpívat a odtáhnu ho do zákulisí , posadim ho na lavičku ) Tome tome, dejchej !
Tom: (pořád se celkem dost dusim ale už se to trochu zklidnilo)
Bill : ( bojim se o něj , ) můj bože tohle mi už nikdy nedělej !
Tom: ja za to nemůžu (řeknu chraplavě)
Bill : to máš z toho parku ! a jak si slítnul... hele proč si vůbec do toho parku chodil ?
Tom: chtěl sem bejt sám
Bill : proč ? vždycky jsi chtěl bejt středem pozornosti ...
Tom: možná proto že se hodně věcí změnilo
Bill: a co třeba ? jo jsi teď tišší , a tak ale co je příčina ?
Tom: co třeba ty...
Bill : já ? ( co jsem udělal proboha ? )
Tom: víš co..neřeš to..jako bych to neřek (vstanu)
Bill : no počkej , jak neřeš to ? řekni mi to ! Tome !
Tom: Bille....já...prostě to neřeš (řeknu rychle a chci někam odejít..někam zmizet)
Bill : Tome no tak , prosím , co ti to udělá ?
Tom: právě že dost... chápeš to...celý se to týká tebe..tebě a mě... (skoro zašeptám)
Bill : ( uši mám ještě dost v pořádku na to abych slyšel vše ) tebe a mě ? něco jsem ti proved ? ublížil ? já nevím no tak mluv proboha ...
Tom: (nadechnu se) Bille...víš co to je neopětovaná láska který se bojíš a ještě ke všemu je zakázaná..to sem řekl , si přeber v hlavě jak chceš... (odejdu do šatny)
Bill : ( podle Tomova rozkazu moje hlava šrotuje na plný obrátky .... moment... ON MĚ MILUJE ! ... ještě chvíli se z toho vzpamatovávám , pak jdu za ním )
Tom: achjo (povzdychnu si..to bude zase něco..proč sem mu to říkal?...co když mu to dojde? )
Bill : ( jen na něj chvíli koukám a přemýšlím jak mě tohle stvořeníčko může milovat ...):
Tom: (nevim že je v místnosti..sem k němu zády...):
Bill : ( potichu k němu dojdu a zezadu ho obejmu kolem boků , hlavu si opřu o jeho rameno , nic neříkám )
Tom: ( najendou mě zahltí takovej přříjemnej pocit....naskočí mi jemná husina) Bille...
Bill : ( pořád mlčím , jen mu zajedu pod tričko a lehounce mu prsty jezdím po bříšku )
Tom: (mírně zaklonim hlavu a opřu si ji o jeho rameno)
Bill : ( mám chut na provokaci , jedna dlaň mi zajede do jeho rozkroku )
Tom: (zalapám po dechu...tohle bych od Billa nečekal..ale je mi to víc než příjemný)
Bill : tomí ? ( zeptám se s rukou stále na jeho nejcitlivějším místečku )
Tom: no?
Bill : ( ted už tu ruku vyndám ) jak dlouho to trvá ?
Tom: jak dlouho tě miluju? (končně sem to vyslovil..sám to řek)
Bill : ( snažím se být klidný ale zní to tak krásně , ještě k tomu z jeho úst.... ) ano
Tom: nevim jak je to přesně dlouho co sem začal něco cítit ale je to tak půl roku co sem si sál sobě přiznal že tě miluju
Bill : a proč jsi mi to neřekl dřív ?
Tom: bál sem se...bál sem se co by si mi na to řek
Bill : ty můj hlupáčku .... už jsme si mohli dávno užívat ...( v očích se mi nebezpečně zableskne)
Tom: (pootočim k němu hlavu) Bille seš si jistej že tu teď nejsi jenom proto že je ti mě líto
Bill : líto ?
Tom: nebo já nevim....příjde mi to až moc neuvěřitelný...aby si tu byl a stál u mě a věděl pravdu
Bill : ( trochu mě zklamal tím že mi takhle nevěří , odtáhnu se ....)
Tom: (otočim se k němu) půl roku se ti to snažim říct a půl roku si vnucuju to jak bys ode mě byl odtažitej..je to nezákonný..bál sem se....strašně moc...Bille pochop mě...kolikrát sem se ze snu nechtěl probudit jenom proto že sme tam byli spolu...buď sem se ti vyhýbal a nebo se snažil ti být na blízku až moc a kolikrát to bylo nápadný....chtěl sme bejt sám abych se mohl topit v představách jenom o tom jak se tě mohu jakkoli dotknout....pomalu mě to všechno táhlo dolů...
Bill: no jistě... ( řeknu podivným tónem ze kterého nemůže nic vyčíst , vyjdu ven z místnosti a zamířím k autu )
Tom: (nepochopil jsem to....beru to částečně jako odmítnutí..přišel sem snad aby se utvrdil v tom že ho miluju...sou moje obavy správný? nenávidí mě teď za to?..jenom sleduju dveře kterýma před chvílí odešel a po tvářích mi začínaj týct slzy....jak mi to mohl udělat?...nechat mě tu stát...moje nejhorší sny se právě staly zkutečností...co ještě po mě kdo chce....určitě je to odmítnutí...jenom sem si vylil srdce a co? a nic.... moje ruce se rozklepou.....jak může bejt tak krutej...osoba kterou miluju nadevše.... ne..nechci bejt bez Billa...a nechci žít s pocitem zklamání.... sklopim hlavu a vzápětí se podívám na dveře od koupelny..za nima se schovává moje úleva...moje osvobození..pomalim krokem tam dojdu a zamknu se...dojdu ke skřínce vim že tu sou...sou tu vždycky... odevřu...pousměju se...ale ne jako vždycky..spíš hořce...sou tam...moje jediná útěcha...vždycky sem se měl moc rád na to abych si něco udělal...vezmu malinkou krabičku do ruky a sesunu se podel zdi...vyndam malou stříbrnou žiletku ve který se pro mě značí svoboda...lehkým takem si přejedu po zápěstí...malinkej potůček teče po mé ruce...pevně žiletku stisknu v ruce a přejedu pevně...moje slzy se mísí s mou krví a mou bolestí...cítím úlevu..pomalu ale jistě padám k zemi..omdlívám)
Bill : ( zatelefonoval jsem kam jsem potřeboval a sedím v autě , Tom ne a ne přijít , co tam dělá ? jdu za ním , .... ) Tome ? ( nevidím ho , zkusím koupelnu ...) Tomeee ! ( hrozně se leknu , jeho tělo tam bezvládně leží a kolem žiletka a samá krev , okamžitě zavolám sanitku a snažím se ho probudit ) Tome ..Tomí , tohle mi nedělej , prosím jen to ne , já hlupák , debil.... no tak Tome !! ( zalykám se v hysterickym pláči )
Tom: (otevřu oči...sem celej upatlanej od vlastní krve a stěží vnímam)
Bill : ( konečně se trochu proberu , ruku mu přiložím na ránu aby mu dál nevytékala drahocenná krev z těla , mluvím tím nejtišším hlasem jakým to snad jde ..) proboha co tě to napadlo ? tohle už nikdy nezkoušej slyšíš ! slib mi to ...
Tom: (po tváři mi opět začnou týct slzy) miluju tě Bille.... (zachraptim potichounku..na víc sílu nemam)
Bill : ( můj hlas zesílí , chci aby mě slyšel zřetelně ) vždyt já tebe taky....tak se mi tu opovaž umřít !!!
Tom: Bi-Bille (mluvim fakt už dost stěží...řízl sem se hodně) nemiluješ mě...neodešel bys...
Bill : ale ty nevíš proč jsem odešel ! no tak lásko , bojuj sanitka je tu co nevidět !
Tom: ne.... (natáhnu ruku k jeho tváři) miluju tě (ve chvíli kdy se má ruka dotkne jeho sametové tváře padne bezvládně k zemi....život je krásná věc ale smrt je někdy útěchou....jak moc toho dokážou postavit nebo zničit ta dvě slova....miluju tě)
Bill : nééééééééééééééé , neeeheeee , ... ( nejsem schopen ničeho , uslyším houkání sanitky a vzápětí přiběhnou dva muži ... nevšímám si jich , ležím na Tomově hrudníku a můj pláč už nikdo nezastaví ... když chtějí jeho tělo odvézt pohřebním vozem, hystericky na ně ječím , ale jsou silnější než já ... odvezou mě do hotelu , klepou se mi ruce , jen stěží odemknu , zadívám se na rudě povlečenou postel , kde svítivě září nápis poskládaný z lístků bílých růžiček ...ich liebe dich Tom.... padnu na kolena a znovu se svíjím v křečích , pak se zvednu , vezmu z Tomových věcí jednu kšiltovku a vyběhnu ven z hotelu ... doběhnu k jednomu vysokému domu a vylezu až na střechu , koukám dolů ale přes slzy vidím jen rozmazanou silnici , najednou mě ovane studený vítr a já v něm uslyším Tomův hlas ...spring nicht Bill ... ) promin bráško , já musím ... ( zavřu oči , pěvně k sobě přitisknu jeho kšilt a skočím.... )
THE END

Návrat

27. května 2008 v 16:53 | Mecki |  Povídky
Tom : ( už tak půl roku Billa miluju, je to čím dál tím horší , nikdy jsem se nesnažil to nějak zahánět alkoholem ale dneska jsem se opil fest , kompletně namol jdu domů )
Bill : ( sedim doma na pohovce , zabalenej v dece jen v boxerkách a znuděně sleduju film )
Tom : ( dojdu domů , odemknu a zuju se )
Bill : ahoj
Tom : ( jenom se pousměju a jdu pomalu k němu )
Bill : ( vypnu televizi , stejně nic zajímavýho nedávaj )
Tom : ( dojdu až úplně k němu , chytím ho za pas a políbím ho na krk )
Bill : eh , co to děláš Tome ?
Tom : chci tě Bille
Bill : co-cože ?
Tom : ( položím ho na gauč a lehnu si na něj, svleču mu boxerky )
Bill : panebože, co to děláš , nech toho
Tom : ( sám se začnu svlíkat a rukama přejíždím po jeho horkém těle )
Bill : mm Tome , hej , jsi opilej nech nech toho
Tom : ( svlíknu se do naha a rukama ho hladím po bříšku , pak ho na to bříško otočím )
Bill : co co to děláš , no tak Tome , prober se přece
Tom : ( zasunu )
Bill : aau To-Tome to bolí
Tom : ( začnu se v něm rychle pohybovat a prudce přirážet )
Bill : ( tečou mi slzy , už ani nekníknu , hrozně to bolí )
Tom : ( ještě chvíli se v něm pohybuju a pak se udělám , vyjdu z něj )
Bill : ( jakmile cítím že není ve mně uteču nahoru )
Tom : ( unaveně padnu na gauč a usnu )
Bill : ( je mi z toho špatně , klepu se, nemůžu tu s nim bejt už ani minutu ,sbalím si pár věcí a odjedu do hotelu )
*** o pár dní později ***
Tom : ( jestli jsem na tom předtim byl špatně , nevim jak jsem na tom teď , od tý doby co Bill odešel se denodenně utápim v alkoholu , kapela se ze dne na den rozpadla , a to jen kvůli mně a lásce , kterou jsem zničil... )
Bill : ( ubytoval jsem se , nemůžu ale přece pořád bydlet v hotelu , ale domů se nevrátím,najdu si byt )
Tom: ( přestávám to všechno psychicky zvládat, všechno se mi rozpadá před očima, celej můj život se bortí,jednoho dne už sem, to nevydržel,nevydržel sem chodit po domě kde jsem s Billem vyrůstal a tak jsem utekl, pryč od toho všeho)
*** o pár měsíců později ***
Bill : ( všechno šlo celkem v pohodě, snažil jsem se nějak zapomenout , našel jsem si i práci abych jen neseděl doma , pak se to ale nějak zvrtlo a já byl víc na záchodě než v kanceláři , šel jsem k doktorovi, s jeho šokující zprávou jsem okamžitě podal výpově´d , čekám dítě...)
*** o rok později ***
Tom : ( poslední rok se skládá z jednoho a toho samého , hlavně a zejména z alkoholu , sem tam ulítnu i na drogách, jsem úplně na dně , už ani nevim jak z toho pryč )
Bill : ( rozhodl jsem se malýho Toma ukázat rodině , tak jsem se odhodlal , sbalil věci a vyjeli jsme do Magdeburgu , klíče pořád mám ,doufám že neměnili zámky , ...tak ne, odemknu a vejdu )
Simone : ( jsem nahoře a uklízím pokoje kluků , pořád jsem se nesmířila s tím , že ode mně oba odešli , ani nevim co se přesně stalo, sednu si na Billovu postel a vezmu do ruky fotku těch dvou , když byli malí )
Bill : mami ? ( houknu po baráku )
Simone : ( zvednu pohled , vůbec nemůžu uvěřit tomu co jsem zrovna slyšela , rychle se zvednu a seběhnu dolů ) můj ty bože Bille
Bill : ahoj mami ( obejmu jí )
Simone : ( pevně ho obejmu a z očí se mi začnou linout slzy )
Bill : chybělas mi
Simone : to ty mně taky
Bill : mám pro tebe překvapení
Simone : tak ukaž
Bill : dobře , sedni si
Simone : ( pousměju se a posadím se )
Bill : ( zavážu mamce oči ) a nekoukat
Simone : ( pousměju se ) to víš že jo
Bill : ( dojdu do auta ) tak pojď ty darebáku , poznáš se s babičkou ( vezmu ho a donesu do domu , přiložím si prst k ústům aby věděl že má být potichu , posadím ho mamce na klín , držím ho a rozvážu jí oči )
Simone : ( otevřu oči ) panebože
Bill : pozdrav babičku ( Tomi se na ní usměje ) líbíš se mu
Simone : to , to je tvoje dítě ?
Bill : jo , je můj
Simone : s kym ho máš ?
Bill : no...víš..ono je to složitější
Simone : povídej
Bill : no...to..já jsem ho porodil
Simone : eh , co ?
Bill : no , mám vaječníky a dělohu
Simone : eh , ale i tak ho musíš s někým mít , ne ?
Bill : to ano..
Simone : no ?
Bill : nerad o tom mluvím
Simone : Bille jsem tvoje máma
Bill : já...ho mám ...s ...Tomem
Simone : s tvým bratrem ?
Bill : jo
Simone : aha , proto jsi odešel ?
Bill : já , já nevěděl že ho můžu mít ...on Tom , jednou se vrátil opilej a pak...
Simone : co ?
Bill : no...vzal...vzal si mně
Simone : Bille (obejmu ho)
Bill : ach bože mami , tohle jsem řekl jenom psychologovi
Simone : zlatíčko moje, že tady už zůstaneš ?
Bill : já , přivezl jsem ho jenom ukázat víš...
Simone : proč by si tu nemohl zůstat ?
Bill : to nejde, prostě , nedokážu být s Tomem pod jednou střechou
Simone : ( smutně si povzdychnu ) to ani nejde víš ...nějak jsem se o tom nezmínila,ale Tom před rokem utekl...
Bill : a a to mi říkáš až teď ?
Simone : promiň , ještě pořád jsem se s tim nějak nevyrovnala...vůbec jsem nevěděla co se děje...Tom se denně vracel opilý , nejedl a nespal a potom utekl...
Bill : to , jsem nevěděl , nic z toho...neozval se mi ...
Simone : kdo ví kde je...jestli vůbec...
Bill : mami , to víš že je....
Simone : už v to ani nedoufám , vzhledem ke stavu , ve kterym odešel....
Bill : no tak, podívej ...Tome zamávej babičce, pá pá
Simone : ty už jdeš ?
Bill : ne , to je jediné co umí ( usměju se )
Simone : ( pousměju se )
Bill : asi ho vezmu na hřiště , půjdeš s námi ?
Simone : tak jo
*** na hřišti ***
Bill : ( podávám Tomínovi bábovičky , na svůj věk je vyspělejší , prý o hodně říkal doktor ) na hele , uděláme hrad jo ?
Tom : ( v Magdeburgu je jeden starý park, chodili jsme sem často s Billem , na dětskym hřišti jsme vždycky obsadili ty nejvyšší houpačky, pomaloučku jdu k tomu parku , už dlouho jsem tu nebyl , můžu jít s klidem , protože mě stejně nikdo nepozná , stal se ze mně alkoholik a feťák , dojdu pomalu k tomu hřišti , mám kapucu na hlavě , děti se mi radši vyhejbaj , nevypadám zrovna zdravě )
Bill : ( chvilku si povídám s mamkou a nedávám pozor , pak zpozorním , Tom se někam zatoulal , rozhlížím se )
Tom : ( ucítím škubání za nohavici, podívám se dolů a pousměju se ) špunte , komu ses zatoulal ? ( vezmu ho do náručí , usmívám se na něj a hraju si s jeho ručičkama )
Bill : ( začínám docela šílet ) Tome , Tomíno , kde jsi ? ( zoufale se rozhlížím , konečně ho uvidím a oddychnu si , dojdu k tomu člověku co ho drží ) no tak , neobtěžuj pána , pojď
Tom : ( už jenom uslyším ten hlas a zamrazí mně , kapucu si stáhnu víc do obličeje , to není možný aby to byl jeho syn , pošimrám ještě malýho na nosánku , podám ho Billovi tak , aby mi neviděl do obličeje )
Bill : děkuju ( vezmu si ho ) ty zlobidlo moje , copak nevíš Tomí , že se neutíká ?
Tom : ( pousměju se , nechápu proč ho pojmenoval zrovna takhle )
Bill : ( odejdu s malym k mamce ) už je zima , půjdeme , ne ?
Simone : tak jo
Bill : ( sbalím hračky a odcházíme )
Tom : ( sleduju je , jsem tak rád , že jsou štastný , sklopim pohled k zemi ,pomalym krokem jdu dál )
*** další den ***
Bill : ( rozhodl jsem se přece jen na pár dní zůstat s mámou , vezmu kočárek a Scottyho a jdeme se projít )
Tom : ( vrátím se do toho parku a sleduju dětský hřiště , snad jen doufám že znovu přijdou a já je budu moct sledovat )
Bill : ( Scottyho pustím , vždycky poslouchal , tlačím kočárek )
Tom : ( sedím na lavičce a pozoruju houpačky )
Bill : ( Scotty něco zavětří a odběhne, doufám že to neni hárající fenka , trochu přidám do kroku ) Scotty !
Tom : ( pousměju se , kleknu si k němu a začnu ho hladit ) Scotty
Bill : ( dojdu k tý osobě, ta mi včera vrátila Toma , ale ...Scotty za cizíma lidma neběhá...)
Tom : ( skloním se k němu ) Scotty běž k páníčkovi ( zašeptám mu )
Bill : no tak , nikdy si nezlobil pojd sem , k noze
Tom : ( to je přitroublej pes , stoupnul si k mý noze místo k Billový )
Bill : no Scotty ?
Tom : běž k pánovi běž ( zachraptím )
Bill : ( malej se usměje když uvidí známou osobu ze včera , začně sebou házet a brečet ) no tak poď sem zlatíčko , neplakej ( natahuje ruce k tomu pánovi ) chceš ke strejdovi , jo ?
Tom : ( pousměju se a natáhnu k němu lehoučce ruku )
Bill : ( Tomí se k němu úplně lísá ) klidně ho pochovejte, aspoň dá pokoj
Tom : ( pousměju se a vezmu ho do náručí )
Bill : ( malej celej září , to je zvláštní )
Tom: ( začnu ho provokovat prstíčkem a on se ho pořád snaží chytit )
Bill : ( musím se smát )
Tom : ( je tak krásný zase slyšet Billův smích , něco zkusim ) určitě máte velice krásnou ženu když máte tak krásný dítě
Bill : no , bohužel , já nejsem ženatý
Tom : ( sám pro sebe se pousměju )
Bill : ty jseš jenom můj viď ty darebo
Tom : ( ještě chviličku si hraju s malym ) co ty špunte ?
Bill : ( jako bych to už někdy tímhle hlasem slyšel...vlastně , dost často...od Toma , ale ...to neni možný )
Tom : nezlob darebáku ( malej mě kousnul do prstu ) jezusky prcku , tě asi ubezdušim
Bill : ( jsem tak nějak v transu , to je neskutečný , zvířata a děti poznaj všechno ne ? ) Scotty , hledej Toma , no tak , hledej
Tom : ( vyděšeně se podívám na Scottyho , kterej si to ke mně s klidem šine , začnu úplně nepatrně kývat hlavou jako že ne , sedne si ke mně a začne vrtět ocasem )
Bill : ( jestli tohle není důkaz tak už nic...kdyžtak se omluvím...dojdu k němu a sundám mu kapucu )
Tom : ( sklopim pohled k zemi )
Bill : ahoj Tome
Tom : promiň ( dám mu malýho do ruky a odcházím )
Bill : počkej
Tom : ( zastavím se na místě )
Bill : Tomí , chceš k tátovi ? ( kouknu na malýho , Tom má právo to vědět )
Tom : ( otočim se k Billovi ) cože ?
Bill : jsi jeho táta
Tom : ( pomalu se k němu rozejdu , dojdu asi půl metru od něj a zastavím se )
Bill : je to naše dítě
Tom : nesnášíš mně ?
Bill : to bylo ze začátku , teď...doufám , že to tenkrát bylo kvůli alkoholu
Tom : bylo
Bill : v tom případě ( podám mu malýho )
Tom : miloval jsem tě a miluju dál
Bill : tak ho se mnou vychovej
Tom : můžu ?
Bill : jinak bych ti to nenabízel , ne ?
Tom : ( pousměju se ) děkuju Bille
konec č.1 - o pár týdnů později
Tom : ( z alkholu a závislosti na drogách jsem se postupně díky Billovi a malýmu dostal , žijem společně u mámy , ani nemůžu uvěřit tomu , že mi Bill byl schopnej odpustit , miluju ho čím dál víc )
Bill : ( je mnohem hezčí koukat jak roste náš syn s druhým rodičem po boku , jestli mě miluje tak to stálo za to mu odpustit , konečně budeme nějak štastní...)
konec č.2 - o pár týdnů později
Tom : ( chodil jsem k doktorovi , můj stav jsem Billovi delší dobu tajil, ten rok na mně zanechal spoustu následků , snažil jsem se z toho dostat , ale nešlo to....dnes se domů vracím s tim , že Billovi musím všechno říct , a hlavně to , že umírám...)

Ach to sladké těhotenstvi 6 Konec!!

27. května 2008 v 16:39 | Mecki |  Povídky
Bill s Tomem proběhli v rychlosti celý dům , nikde nikdo..zmizel i kočárek , věci pro děti..začínali šílet. Zavolali policii a vydali se je hledat . Ani jeden si nevšiml papírku co ležel na stolku...
"Kde by mohli být ?" Bill si vyčerpaně sedl na lavičku a popadal dech . Proběhli celé okolí a pořád nic ...Vyptávali se , ale nikdo neviděl nikoho s dvojčátky.
"Najdeme je lásko , neboj se ." Tom se ho snažil uklidnit , ale sám byl strachy bez sebe.
Ještě chvíli tam seděli a pak došli domů , nejedli , jen sem tam svlažili ústa něčím k pití a čekali na telefonát. Buď od policie , nebo od únosců. Tom měl Billa na klíně a tiše s ním pohupoval ,přitom ho líbal do vlasů. Nikdy se takhle necítil.
Oba v křesle usnuli, probudil je až dětský smích a dva mužské hlasy. Bill vyletěl ke dveřím.
"Georgu ? Gustave ? Bože kde...kde jste je našli ? zlatíčka moje , pojďte ke mně." Bill si vzal obě dvě děti k sobě a div je nezulíbal k smrti. To už se přiřítil i Tom .
"Co šílíš Bille , byli jsme se přece s prckama jen podívat do zoo." přejel si ho Gustav ustaraným pohledem.
"Cože ?" Tomovi spadla čelist . "Proč jste nám něco neřekli ? málem jsme zešíleli strachy !"
"Nechali jsme vám vzkaz, támhle přece." Georg došel ke stolku a zamával papírkem ve vzduchu. Lehce se pousmál.
"Tohle už nikdy nedělejte prosím... Volali jsme policii a málem nás odvezli do blázince."
Řekl Bill a malé odnesl do postýlek , tolik se mu s Tomem ulevilo. Odvolali pátrání a sedli s Géčkama ke skleničce červeného. Chechtali se tomu co se stalo . Dobře se bavili a shodli se na tom , že Géčka občas prcky pohlídají aby mohli být Tom a Bill spolu. Twinska nadšeně souhlasili...
"Stejně bylo nejlepší když jsem je měl ještě v bříšku. To mi je nikdo nemohl jen tak odvést." začal se smát Bill a dodal..." Sladké těhotenství..."
Konec !

Lordi-foto

27. května 2008 v 16:36 | Mecki |  Lordi

Moc fotenek Georga

27. května 2008 v 16:24 | Mecki |  Foto GEORG
Obrázek “http://i108.piczo.com/view/3/n/3/x/f/r/t/5/6/g/d/d/img/i257177648_16391_4.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://i108.piczo.com/view/3/n/3/x/f/r/t/5/6/g/d/d/img/i257177649_18374_4.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Opět Michael Jackson

26. května 2008 v 20:59 | Mecki |  Michael Jackson
michael-jackson-thriller.jpg

Ich bin nicht ich

26. května 2008 v 20:21 | Mecki |  Překlady
Já nejsem já

Moje oči se na mně unaveně dívají
a nemůžou najít útěchu
Nemůžu se už vidět
jsem stracený
Všecko tu teď bylo - já se nemůžu v sobě najít
Všecko je pryč - jako v iluzi
Vidím se stále víc mizet


Já nejsem já když ty nejsi u mě!
jsem osamělý
A to co ze mě teď zůstalo!
já nechci být
Venku visí klamné nebe
A na stěně tvůj list na rozloučenou
Já nejsem já když ty nejsi u mě!
jsem osamělý

Já už nevím, kdo jsem - a co je ještě důležitý
To všecko je někde, kde jsi ty
Bez tebe v noci - já se nemůžu v sobě najít
Co jsi to se mnou udělala? - vidím se stále víc mizet


Já nejsem já když ty nejsi u mě!
jsem osamělý
A to co ze mě teď zůstalo!
já nechci být
Venku visí klamné nebe
A na stěně tvůj list na rozloučenou
Já nejsem já když ty nejsi u mě!
jsem osamělý

Pomalu se rozpadám -už to nevydržím!
Jednoduše tě už ze sebe pryč nedostanu
Je jedno kde jsi - přijď a zachraň mě

Já nejsem já když ty nejsi u mě!
jsem osamělý
A to co ze mě teď zůstalo!
já nechci být
Venku visí klamné nebe
A na stěně tvůj list na rozloučenou
Já nejsem já když ty nejsi u mě!
jsem osamělý

Der letzte tag

26. května 2008 v 20:20 | Mecki |  Překlady
Poslední den
Ted´ jsme zase tady,
s tebou nahoře na střeše
Celý svět tady dole
může dnes v noci zahynout.
Jsme naposledy spolu
Vždyt´ jsme byli teprve na začátku
Refrén:
Jestli je tento den poslední,
Prosím, ještě mi to neříkej,
Jestli je to pro nás konec,
Neříkej to, ještě ne!

Je to už jeden den potom,
co se už všechny hodiny zastavily,
Co konci na obzoru
A všechny sny šly spát,
Jsme naposledy spolu,
Vždyt´ jsme byli teprve na začátku
Refrén:
Jestli je tento den poslední,
Prosím, ještě mi to neříkej,
Jestli je to pro nás konec,

Neříkej to, ještě ne!
To je poslední den, to je poslední den,

Je to poslední déšt´ s tebou nahoře na střeše
Je to poslední požehnání a naše poslední noc
Začíná náš konec
To je jedno jsme ještě spolu
Jestli je tento den poslední,
Prosím, ještě mi to neříkej,
Jestli je to pro nás konec
A když ty zůstaneš potom já zemřu,
je to poslední den

Frei im freien fall

26. května 2008 v 20:19 | Mecki
Ve svém bytě sem pán země
Píšu dopis neznámému
Sem v obrazu
Ten se přibližuje
Můj zatykač???
Já chci zpátky!
Nevidíš mě?
Chci tady
Odhalit svou tvář
Jsem beztížný
A vysvětlí se
To co už končí
Jaký byl můj život?
Jsem volný ve volném pádu
A nikde jinde
Volný ve volném pádu
A už nemůžu jinak
Dát všechno
Za ten okamžik
Někdy bude všechno dobrý
Jsem dost čilý
Pro pokus o útěk
Jsem volný ve volném pádu
A nikde jinde
Volný ve volném pádu
A už nemůžu jinak
Oh, já chci být volný
Jen jednou být volný
A já chci být volný
Propusťte mě
Jsem volný ve volném pádu
A nikde jinde
Volný ve volném pádu
A už nemůžu jinak