Leb die Sekunde!

Co láska postaví může i zničit

27. května 2008 v 17:01 | Mecki |  Povídky
Tom: (fakt se dost snažim ale asi tak v polovině písničky se začnu dusit a ne velkou útěchou mi je když začnu kašlat krev...musim přestat hrát..jinak to nejde)
Bill : ( zamžourám a pod Tomem se lesknou nějaký kapičky ...krev ! hned přestanu zpívat a odtáhnu ho do zákulisí , posadim ho na lavičku ) Tome tome, dejchej !
Tom: (pořád se celkem dost dusim ale už se to trochu zklidnilo)
Bill : ( bojim se o něj , ) můj bože tohle mi už nikdy nedělej !
Tom: ja za to nemůžu (řeknu chraplavě)
Bill : to máš z toho parku ! a jak si slítnul... hele proč si vůbec do toho parku chodil ?
Tom: chtěl sem bejt sám
Bill : proč ? vždycky jsi chtěl bejt středem pozornosti ...
Tom: možná proto že se hodně věcí změnilo
Bill: a co třeba ? jo jsi teď tišší , a tak ale co je příčina ?
Tom: co třeba ty...
Bill : já ? ( co jsem udělal proboha ? )
Tom: víš co..neřeš to..jako bych to neřek (vstanu)
Bill : no počkej , jak neřeš to ? řekni mi to ! Tome !
Tom: Bille....já...prostě to neřeš (řeknu rychle a chci někam odejít..někam zmizet)
Bill : Tome no tak , prosím , co ti to udělá ?
Tom: právě že dost... chápeš to...celý se to týká tebe..tebě a mě... (skoro zašeptám)
Bill : ( uši mám ještě dost v pořádku na to abych slyšel vše ) tebe a mě ? něco jsem ti proved ? ublížil ? já nevím no tak mluv proboha ...
Tom: (nadechnu se) Bille...víš co to je neopětovaná láska který se bojíš a ještě ke všemu je zakázaná..to sem řekl , si přeber v hlavě jak chceš... (odejdu do šatny)
Bill : ( podle Tomova rozkazu moje hlava šrotuje na plný obrátky .... moment... ON MĚ MILUJE ! ... ještě chvíli se z toho vzpamatovávám , pak jdu za ním )
Tom: achjo (povzdychnu si..to bude zase něco..proč sem mu to říkal?...co když mu to dojde? )
Bill : ( jen na něj chvíli koukám a přemýšlím jak mě tohle stvořeníčko může milovat ...):
Tom: (nevim že je v místnosti..sem k němu zády...):
Bill : ( potichu k němu dojdu a zezadu ho obejmu kolem boků , hlavu si opřu o jeho rameno , nic neříkám )
Tom: ( najendou mě zahltí takovej přříjemnej pocit....naskočí mi jemná husina) Bille...
Bill : ( pořád mlčím , jen mu zajedu pod tričko a lehounce mu prsty jezdím po bříšku )
Tom: (mírně zaklonim hlavu a opřu si ji o jeho rameno)
Bill : ( mám chut na provokaci , jedna dlaň mi zajede do jeho rozkroku )
Tom: (zalapám po dechu...tohle bych od Billa nečekal..ale je mi to víc než příjemný)
Bill : tomí ? ( zeptám se s rukou stále na jeho nejcitlivějším místečku )
Tom: no?
Bill : ( ted už tu ruku vyndám ) jak dlouho to trvá ?
Tom: jak dlouho tě miluju? (končně sem to vyslovil..sám to řek)
Bill : ( snažím se být klidný ale zní to tak krásně , ještě k tomu z jeho úst.... ) ano
Tom: nevim jak je to přesně dlouho co sem začal něco cítit ale je to tak půl roku co sem si sál sobě přiznal že tě miluju
Bill : a proč jsi mi to neřekl dřív ?
Tom: bál sem se...bál sem se co by si mi na to řek
Bill : ty můj hlupáčku .... už jsme si mohli dávno užívat ...( v očích se mi nebezpečně zableskne)
Tom: (pootočim k němu hlavu) Bille seš si jistej že tu teď nejsi jenom proto že je ti mě líto
Bill : líto ?
Tom: nebo já nevim....příjde mi to až moc neuvěřitelný...aby si tu byl a stál u mě a věděl pravdu
Bill : ( trochu mě zklamal tím že mi takhle nevěří , odtáhnu se ....)
Tom: (otočim se k němu) půl roku se ti to snažim říct a půl roku si vnucuju to jak bys ode mě byl odtažitej..je to nezákonný..bál sem se....strašně moc...Bille pochop mě...kolikrát sem se ze snu nechtěl probudit jenom proto že sme tam byli spolu...buď sem se ti vyhýbal a nebo se snažil ti být na blízku až moc a kolikrát to bylo nápadný....chtěl sme bejt sám abych se mohl topit v představách jenom o tom jak se tě mohu jakkoli dotknout....pomalu mě to všechno táhlo dolů...
Bill: no jistě... ( řeknu podivným tónem ze kterého nemůže nic vyčíst , vyjdu ven z místnosti a zamířím k autu )
Tom: (nepochopil jsem to....beru to částečně jako odmítnutí..přišel sem snad aby se utvrdil v tom že ho miluju...sou moje obavy správný? nenávidí mě teď za to?..jenom sleduju dveře kterýma před chvílí odešel a po tvářích mi začínaj týct slzy....jak mi to mohl udělat?...nechat mě tu stát...moje nejhorší sny se právě staly zkutečností...co ještě po mě kdo chce....určitě je to odmítnutí...jenom sem si vylil srdce a co? a nic.... moje ruce se rozklepou.....jak může bejt tak krutej...osoba kterou miluju nadevše.... ne..nechci bejt bez Billa...a nechci žít s pocitem zklamání.... sklopim hlavu a vzápětí se podívám na dveře od koupelny..za nima se schovává moje úleva...moje osvobození..pomalim krokem tam dojdu a zamknu se...dojdu ke skřínce vim že tu sou...sou tu vždycky... odevřu...pousměju se...ale ne jako vždycky..spíš hořce...sou tam...moje jediná útěcha...vždycky sem se měl moc rád na to abych si něco udělal...vezmu malinkou krabičku do ruky a sesunu se podel zdi...vyndam malou stříbrnou žiletku ve který se pro mě značí svoboda...lehkým takem si přejedu po zápěstí...malinkej potůček teče po mé ruce...pevně žiletku stisknu v ruce a přejedu pevně...moje slzy se mísí s mou krví a mou bolestí...cítím úlevu..pomalu ale jistě padám k zemi..omdlívám)
Bill : ( zatelefonoval jsem kam jsem potřeboval a sedím v autě , Tom ne a ne přijít , co tam dělá ? jdu za ním , .... ) Tome ? ( nevidím ho , zkusím koupelnu ...) Tomeee ! ( hrozně se leknu , jeho tělo tam bezvládně leží a kolem žiletka a samá krev , okamžitě zavolám sanitku a snažím se ho probudit ) Tome ..Tomí , tohle mi nedělej , prosím jen to ne , já hlupák , debil.... no tak Tome !! ( zalykám se v hysterickym pláči )
Tom: (otevřu oči...sem celej upatlanej od vlastní krve a stěží vnímam)
Bill : ( konečně se trochu proberu , ruku mu přiložím na ránu aby mu dál nevytékala drahocenná krev z těla , mluvím tím nejtišším hlasem jakým to snad jde ..) proboha co tě to napadlo ? tohle už nikdy nezkoušej slyšíš ! slib mi to ...
Tom: (po tváři mi opět začnou týct slzy) miluju tě Bille.... (zachraptim potichounku..na víc sílu nemam)
Bill : ( můj hlas zesílí , chci aby mě slyšel zřetelně ) vždyt já tebe taky....tak se mi tu opovaž umřít !!!
Tom: Bi-Bille (mluvim fakt už dost stěží...řízl sem se hodně) nemiluješ mě...neodešel bys...
Bill : ale ty nevíš proč jsem odešel ! no tak lásko , bojuj sanitka je tu co nevidět !
Tom: ne.... (natáhnu ruku k jeho tváři) miluju tě (ve chvíli kdy se má ruka dotkne jeho sametové tváře padne bezvládně k zemi....život je krásná věc ale smrt je někdy útěchou....jak moc toho dokážou postavit nebo zničit ta dvě slova....miluju tě)
Bill : nééééééééééééééé , neeeheeee , ... ( nejsem schopen ničeho , uslyším houkání sanitky a vzápětí přiběhnou dva muži ... nevšímám si jich , ležím na Tomově hrudníku a můj pláč už nikdo nezastaví ... když chtějí jeho tělo odvézt pohřebním vozem, hystericky na ně ječím , ale jsou silnější než já ... odvezou mě do hotelu , klepou se mi ruce , jen stěží odemknu , zadívám se na rudě povlečenou postel , kde svítivě září nápis poskládaný z lístků bílých růžiček ...ich liebe dich Tom.... padnu na kolena a znovu se svíjím v křečích , pak se zvednu , vezmu z Tomových věcí jednu kšiltovku a vyběhnu ven z hotelu ... doběhnu k jednomu vysokému domu a vylezu až na střechu , koukám dolů ale přes slzy vidím jen rozmazanou silnici , najednou mě ovane studený vítr a já v něm uslyším Tomův hlas ...spring nicht Bill ... ) promin bráško , já musím ... ( zavřu oči , pěvně k sobě přitisknu jeho kšilt a skočím.... )
THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivik - SB Ivik - SB | Web | 27. května 2008 v 18:43 | Reagovat

:'( bečíím... fňuk... dojemnéé...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama